Kaple pro pietní území Ležáky

Malá ves o pár domech do událostí v roce 1942 naprosto neznámá. Neměla náves, jediný
obchod ani kostel. O co bezvýznamnější kdysi o to to důležitější později.
Z obyčejné poctivé dřiny v kamenolomu se zrodila neuvěřitelná lidská statečnost, kvůli
které obec nakonec zaniká. Odvaha k smrti je zde klíčovou vlastností. Smrt ležáckých se
přeměňuje na jednu z nejsilnějších symbolických hodnot moderní české historie.
Tento silný odkaz vyvolává silná gesta a potřebu se k válečným událostem stále vracet.
Žákovy hrobodomy přitom byly realizovány již v roce 1947. Od té doby vzniká řada studií
více nebo naštěstí méně realizovaných. Soubor hrobodomů tak zůstává víceméně kompaktní
nenarušenou koncepcí dodnes. Zdá se, že ostatní zásahy ji mohou oslabit a zbytečně
ji konkurovat.
První myšlenkou tedy bylo, že kaple být nemá, že místo je dost silné bez ní. A jestliže má
být, pak zcela jinde, než se očekává. Snad na druhé straně údolí, na úpatí svahu za pětibokým
jehlanem.
Na druhou stranu kompozice hrobodomů představuje soubor bez vyvrcholení. Měla jím být
Žákova kaple na vrchu Zárubka, tedy v bezpečné vzdálenosti, kde neruší klid místa.
Je správné stavět novou kapli? Je správné stavět novou kapli v pozici, kdy se na hrobodomy
dívá shora? Má mít obdélný půdorys jako hrobodomy? Při požadované velikosti bude
její půdorysná stopa vejminkem. Má být stavba uzavřenou schránkou nebo má umožňovat
výhled do okolí? Jaké má kaple vzbuzovat emoce?
Nakonec umisťuji kapli na terénní hranu nad hrobodomy, i když jsem to původně dělat
nechtěl. Mohou za to dvě urny, které stojí významově výš než abstrahované pozice bývalých
domů. Ty jsou důvodem, proč smí být kaple nahoře, proč si může osvojit pozici
kostela. Pochopitelně vhodnější by bylo ji stavět na místě trnové koruny, ale tam to není
možné. Monumentalita hrobodomů vyžaduje těžkou stabilní stavbu jednoduchého tvaru.
Stavbu velmi kompaktní a málo členěnou. Vzniká půdorys na základě elipsy, která je
protažena v podélné ose. Elipsa jako znak věčnosti, nekonečného trvání, paměti, víry.
Jednoduchost hmoty se odráží v jednoduchosti půdorysu. Jediná místnost ohraničená obvodovou
zdí. Zeď bez oken jen se vstupními dveřmi zanořenými v těžkém monolitickém
vstupu. Světlo do kaple proniká jen svatozáří na stropě, která obepíná celý vnitřní prostor
a dále otvorem, který přisvěcuje urny uložené v zedmuté podlaze v závěru kaple.
Velikost doporučeného objemu stavby (6x5x7,4) je 183m³. Navržená stavba má stejný půdorysnou
plochu 30m² a celkový objem 163m³. Velikostí tedy odpovídá zadání i přes vyšší
kótu přední části.
Kaple je odlitá z betonové směsi vytvořené z žulové drti z místního lomu. To platí pro
stěny i pro strop. Povrch je drsný, neleštěný, se surovými stopami stavebního procesu. Na
tomto hrubém monolitu je posazena stříbrná obruč s křížkem. Dveře jsou těžké dubové,
zrovna tak jako jediná vnitřní lavice bez opěradla. Povrchy vnitřních stěn se od vnějších
neliší, jen podlaha je z leštěného teraca tmavšího odstínu. Styk podlahy a stěn ale nevidíme.
Po obvodě celé místnosti je hluboký žlab. Podlaha se zvedá do výšky přes dva metry
a do její šikmé plochy je zasazena černá tyč, na které je připevněn stříbrný kovový kříž.
Vpravo od kříže vidíme urny pod krytem z lehaného skla. Nic víc a nic míň.
Barevnost stavby je totožná s hrobodomy. Ke kapli nevede žádná cesta. Stojí v trávě, která
by neměla být tak krátce střižená jako dnes. To ostatně má platit pro celé území, péče
o území nemá být doložena pilností travní sekačky. Vítr, který zavane údolím má vytvořit
vlny ve vzrostlé trávě. Máme cítit pohyb v kontrastu s nehybnými stavbami.